Rada č. 1 – pozdravím a představím se
Z jedné strany: “Dobrý den, David Král – reality”…Z druhé: ”Je volnej ten byt?”. Klasická ukázka toho, kdy už od začátku začnete úplně špatně. V každém kultivovaném rozhovoru se účastníci pozdraví a je-li to vhodné, tak i představí. Ten poslední hřebíček do pomyslné rakve tomu dáte, když v pozadí bude řev a hluk dalších účastníků, kamarádů či budete volat přímo vedle brzdícího vlaku na nádraží. Ne, takhle ne. První dojem uděláte jen JEDNOU. Po druhé už prostě ne. Zavolejte makléři nebo majiteli v klidu a slušně. Nic nepřekoná tyhle základní tři věci, které dají najevo hned ze začátku, že jste možná ten správný nájemce.
Rada č. 2 – večer a v neděli v poledne se prohlídky vážně nedělají
Poslední dobou se jakoby stává trendem telefonování v pozdních večerních hodinách (rozuměj od 20h dále) a či v sobotu v 7:15 ráno nebo v neděli v poledne, kdy je to opravdu neslušné. Věřte, že makléř je také jen člověk a i on má svůj osobní život. Já se držím zásady, že telefonuji v pracovní dny mezi 8:30 až 18:30 s přestávkou na oběd 11:45 – 13:00. Mimo tyto časy a o víkendu klientům napíšu e-mail nebo smsku. A pokud to opravdu “hoří”, jako že takové situace být mohou, tak prostě začnu hovor omluvou a dotazem, zda má na mě dotyčný chvíli čas a je to vhodné. Ale to přece telefon s dotazem, zda je nabídka bytu aktuální, prostě není. Jako makléř vždy přemýšlím, jestli mám na zmeškaný hovor z času 22:07 či sobotních 7:06 vůbec reagovat zpět nebo ne, protože prostě tohle je za hranou slušnosti. Myslete na to, až budete volat na inzerát.
Rada č. 3 – čím víckrát za sebou zavoláte, tím více snižujete svou šanci
Před pár dny mi klient volal 6x za sebou po 2 minutách v neděli odpoledne. Protože jsem měl už obavu co se děje, tak ten šestý hovor jsem zvedl s hrůzostrašným tónem “Co se proboha stalo?!”. Odpověděl mi pán, že nic, ale hrozně se mu líbí jeden pronájem a chce ho dneska vidět. Co myslíte, šli jsme tam? 🙂 To, že někoho “uháníte” nevěstí nic dobrého, ba naopak. Působíte křečovitě, vznikají zbytečné obavy, že musíte asi odněkud rychle zmizet, nebo že budete takto jednat v každé situaci apod. Upřímně neznám kolem sebe makléře profíka, který by nezavolal na zmeškaný hovor zpátky. Prostě zavolejte jednou a když nic, tak napište třeba i sms zprávu, proč jste volal(a). A pokud se setkáte s makléřem či majitelem, který prostě notoricky nereaguje, tak je něco špatně a asi bych si já osobně hledal jiné bydlení, protože s takovým přístupem byste se setkávat skutečně neměli.
Rada č. 4 – akademická čtvrthodinka fakt není k dobru
A na závěr snad to nejhorší ze všeho. Nedávno jsme absolvovali, resp. tedy měli absolvovat, šest prohlídek na jednom pronájmu. Prohlídky byly domluvené den dopředu, tedy opravdu “čerstvě”. I přes to ze šesti zájemců přišli tři. Dva bez jakékoliv zprávy a zvednutí telefonu, třetí po našem zavolání oznámil, že to nestihl a jestli na něj počkáme dvě hodiny. Telefon skončil s jeho údivem, že opravdu nepočkáme. Lidi, vždyť je to přeci tak jednoduché – něco je domluvené, tak to platí a dorazím včas. Když dorazit nemohu, tak se včas omluvím! Hůř, než že na dohodnutou prohlídku nedorazíte, se odprezentovat prostě nemůžete.
Tyhle absurdní “výstřelky” jsou sice poměrně časté, ale i přes to převažují kvalitní zájemci, se kterými žádné “zlobení” nezažijeme 🙂 Tak zase někdy, mějte se! David
